Nedožité devadesátiny pana profesora Tomeše vybízí ke vzpomínce na tohoto významného člověka.
S panem profesorem jsem se setkala v rámci studia sociální práce na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od kultivovaného, vzdělaného, ale i obávaného pedagoga se mé vnímání této osobnosti postupem času a rozvojem naší spolupráce posunulo k ochotnému konzultantovi, profesionálovi, který je za všech okolností připravený pomoci a poradit. Nic mi nedal zadarmo, byl přísný, náročný a měl vysoká očekávání.
Pan profesor Tomeš byl člověk, který nás, studenty a později doktorandy na katedře spojoval, podněcoval ke společné práci a do poslední chvíle podporoval. Vzpomínám na něj jako na gentlemana a skvělého společníka, ale také jako na normálního člověka se svými slabinami.
Z hlediska jeho vlivu na mé profesní působení a uvažování to byl především člověk, který předával znalosti a dovednosti mimo jiné v systémovém přístupu. Pan profesor byl pro mě člověkem inspirujícím a motivujícím. Naše společné diskuse a různé pohledy na věc mi chybí.