PhDr. Melanie Zajacová, Ph.D., LL.M. je vedoucí Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí výzkumného týmu New Leaf Česko a odbornou garantkou sociální práce a inovačních projektů neziskové organizace Neposeda. Expertně působí v Národním centru sociálních studií. Dříve pracovala na oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání na Ministerstvu práce a sociálních věcí, řídila sociální služby pro seniory a jejich rodiny, a při studiích založila organizaci zaměřenou na děti, mládež a rodinu. Participovala na systémových i mezinárodních projektech. Dlouhodobě se věnuje tématu sociální práce jako profese v České republice. V roce 2024 obdržela ocenění Gratias za významný přínos v sociální práci.

Od dob studia na gymnáziu, kde jsem studovala na humanitní větvi, jsem prošla studium oboru sociální práce postupně od Jahodovky – vyšší odborné školy, přes bakaláře, magistra a rigorózní řízení na Univerzitě Karlově až po doktorské studium v oboru sociologie / sociální práce.

V roce 1999 jsem ještě jako maturant zakládala Neposedu. První zaměření bylo na volnočasové aktivity pro děti, až se studiem na vošce přišel přesah do sociální oblasti. První nízkopraháč mimo sídlištní zástavbu jsme k velkému údivu laické i odborné veřejnosti otevírali v roce 2004, tj. 2 roky před zákonem o sociálních službách. Kromě toho se nám podařilo získat podporu z ESF a úspěšně doprovodili několik rodičů, zejména maminek, na jejich cestě zpět do práce po mateřské/rodičovské dovolené.

Přelom roku 2006/2007 přinesl novou regulaci v oblasti sociálních služeb a více administrativy do činností organizace. Prošla jsem snad všemi pozicemi, od dobrovolníka, údržbáře a uklízečky, přes fundraisera, rozpočtáře, sociálního pracovníka, metodika, koordinátora až po řízení organizace a zase zpět. Dnes z pozice zakladatele sleduji činnost správní rady této organizace, která v lecčems udává směr a hledá nové možnosti řešení starých problémů. V roce 2024 jsem se do organizace částečně vrátila – stala jsem se odbornou garantkou sociální práce a inovativních projektů a vedu výzkumný tým http://www.newleaf.cz

Po 10 letech s Neposedou jsem se vrhla do výzvy řídit organizaci poskytující služby pro seniory. To mi přineslo spoustu nových věcí – nový tým lidí, nové podmínky fungování organizace, jejímž zřizovatelem je městská část, zcela novou cílovou skupinu a vyjednávání nového přístupu ke klientům. Služby šité na míru potřebám seniorů, empatický přístup personálu a otevření dveří Centra sociálních služeb Běchovice lidem všech věkových kategorií, to jsou milníky, které mi zůstanou v paměti. A také uzavírání sázek mezi seniory, jestli mé první dítě bude holka, nebo kluk.

Když už to po pěti letech v organizaci vypadalo, že není kam dál bych mohla naše služby ještě posunout, přišla příležitost pracovní pozice na ministerstvu. Těšila jsem se na ohraničenou agendu i příležitost být u toho, jak věci vznikají. O fungování ministerstva jsem měla úplně jiné představy. Přestup na pozici vedoucí oddělení mi potvrdil, že ani během mého referentského období jsem dostatečně neviděla všechny souvislosti fungování hierarchické organizace. Po dvou letech sice nikdo neuzavíral sázky, jestli mé druhé dítě bude holka, nebo kluk (nebo o tom nevím), za to jsem do posledního dne před nástupem na mateřskou jela jak rychlík, kterému selhaly brzdy.

Tři roky doma mi umožnily odpočinout si, vytvořit si čas pro sebe, pro rodinu, dokonce i pro studium. Ač jsem si původně myslela, že jej stihnu před návratem do práce i ukončit – nestihla, a hlavně nedokončila jsem jej se svým školitelem, pan profesor Tomeš zemřel  v roce 2018. Kromě závazku dokončit studium tu zanechal svou organizaci, Národní centrum sociálních studií – obecně prospěšnou společnost, jejíž jsem se stala ředitelkou a expertkou s cílem rozvíjet vědeckou činnost v sociální práci. Během tříleté dovolené, kterou jsem si užila tak, že líp to snad ani nešlo, jsem získala náhled na činnost státní správy z odstupu. Po návratu jsem se v práci sotva rozhlédla a stěží si zapamatovala jména a tváře všech svých kolegů, když přišel nouzový stav. A od něj se vlastně odvíjel start mého osobního blogu, který jsem udržovala až do roku 2022. Pak přišlo spousta změn. 

Doktorát jsem dokončila v roce 2023 a v tom samém roce jsem po 10 letech ve službách státu podala výpověď. Ukázalo se to jako nejlepší rozhodnutí. Přišla spousta nabídek a možností. Obdržela jsem ocenění Gratias 2024 za významný přínos v sociální práci. Postavila jsem se čelem výzvě ucházet se o pozici vedoucí Katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, začala jsem participovat v různých expertních skupinách na téma duševní zdraví a sociální práce, stala jsem se členkou správní rady Sociálního nadačního fondu hlavního města Prahy a společně s Národním centrem sociálních studií a organizací Neposeda jsme spustili zcela výjimečný a inovativní projekt New Leaf Česko