Vidí někdo sociální pracovníky?
Třetí týden fungování v nouzovém režimu byl přece jenom trochu kritický. Začaly docházet síly, nejen mně, trpělivost dětí se taky snížila, a zároveň s tím přišlo najednou tolik věcí k řešení, u kterých by hodně pomohlo, kdybychom se potkali na pár minut osobně. Taky jsem se na dálku loučila s kolegyní, co šla na mateřskou, a mrzelo mě moc, že náš kontakt je jenom přes telefon.
Zároveň s postupujícím časem vylézají na povrch slabiny současného systému, ať už uvnitř, nebo vně naší budovy, a tak se mi zrovna na Škaredou středu trochu víc nahromadil pocit frustrace ze stávajících podmínek (nejen) pro výkon sociální práce – z nespolupráce jednotlivých ministerstev, uvnitř ministerstva, ze soustředění se na nepodstatné věci místo těch zásadních, minimální ochrany těch nejslabších, i ze zpráv o individuálním selhání v terénu (na straně úřadu, poskytovatele sociálních služeb, studenta, vzdělavatele …). Doufám jen, že jsem se u toho moc nezakabonila, aby se mi to podle lidové pověry neobjevovalo každou středu! Ovšem díky kolegům a kolegyním bylo mé další ráno veselejší, protože mě zahltili příklady, kde všude to funguje dobře. Zajímá mě, co se děje v terénu doopravdy, a vlastně i pro to jsem spustila dotazování, jak se daří sociálním pracovníkům v terénu během koronaviru.
I v tomto týdnu se ukázala úžasná akceschopnost (sociálních) pracovníků na našem oddělení. Mám radost, že umíme jednat rychle i v situacích, kdy nás tlačí okolnosti nebo čas. Mám radost, že se daří rozšiřovat spolupráci v rámci oddělení – najednou jsou spolu v kontaktu lidé, kteří se pomalu ani neznali. A také se nám daří i za těchto ztížených podmínek rozvíjet spolupráci s dalšími odděleními a v mnoha oblastech nacházíme společnou řeč i prostor pro vzájemnou podporu.
Udržet pozornost na to, který je den nebo kolik je hodin, je čím dál tím náročnější. A tak si vážím shovívavosti okolí, když volám v méně vhodnou dobu, nebo žádám plnění úkolu na státní svátek. U nás doma jsem dostala zpětnou vazbu od dcerky, že pracuju mnohem víc než normálně, malý synek mi nosí telefon s oznámením „někdo Ti volá!“ a při hraní s kostkami nebo auty komentuje, že mu došly data. A tak jsem o Velikonocích obrátila svou pozornost od sociální práce ke svým blízkým a užila si společné chvíle.
Shodou okolností jsem ale o tomto volnu dokončila již dlouho slibovaný text o rolích sociálních pracovníků v různých systémech sociální správy. Děkuji moc editorce publikace za trpělivost. Co mi však z toho všeho třídění, hledání a urovnávání vyplynulo? Potvrzení toho, co současná mimořádná situace odhaluje až na kost, v dobrém i špatném. Že ve středu zájmu sociálních pracovníků stojí klient, jeho důstojnost a kvalita života. Že podkladem pro rozhodování sociálních pracovníků mají být etické principy sociální práce. Že ale role sociálních pracovníků jsou do značné míry ovlivňovány systémy a organizacemi, v nichž jsou zaměstnáni. Že jednotlivé systémy vykazují ve větší či menší míře určitá specifika a že jedním z předpokladů úspěšné podpory a pomoci klientovi je vzájemná spolupráce. Že v řadě případů dochází z různých důvodů k omezování činností sociální práce, a tím pádem není vždy plně využitý potenciál této profese. A především, že
přes všechnu práci, kterou sociální pracovníci odpovědně vykonávají i v této mimořádné době, nejsou viděni …
A proto mám obrovskou radost, že se nám podařilo přispět dalším malým dílkem – nejen, že jsme zveřejnili druhý mimořádný newsletter v rámci projektu Profíků, ale především se podařilo video: děkujeme sociálním pracovníkům.
Sdílejte prosím, ať se poděkování dostane ke všem sociálním pracovníkům. A připojte se!
#jsemsocialnipracovnik #dekujeme #srdceprosocialnipracovniky #srdcepropracovnikyvsocialnichsluzbach #vidimevas
#jstesuperhrdinove