Po čtrnácti dnech na home office – a jak se daří sociálním pracovníkům v terénu?
Další týden za námi, další opatření před námi. Nevím, jak vám, ale mě ten poslední týden připadá, jako by trval nejmíň měsíc. Setřela se nám všem hranice doma – v práci – ve škole, a ačkoli lze objektivně říct, že jsme v mnoha věcech rychlejší a efektivnější, bývá to na úkor naší pohody, protože těch úkolů na doma je prostě hrozně moc najednou. Je to velká škola odolnosti a trpělivosti pro nás pro všechny.
Daří se nám spousta dobrých věcí, jako třeba podklady k návrhu na usnesení vlády ve vztahu k zajištění pomoci lidem bez domova nebo aktuálně připravovaný „balíček pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách“. Sice se občas nedozvíme, nakolik byl náš podklad využitý, mám však za naše oddělení dobrý pocit z toho, že se soustředíme na potřeby klientů a lidí, kteří jim poskytují podporu a pomoc. Prosím kolegy, aby mi předávali zprávy z terénu, pokud se na ně sociální pracovníci obrací, abychom mohli naše další návrhy podle toho upravovat. Pro urychlení komunikace mě napadá jednoduchý dotazník – sociální pracovníci a sociální pracovnice v terénu, sdílejte prosím se mnou to dobré i to špatné, co právě prožíváte! (dotazník)
Ovšem přišly i první nepohody – chybí osobní kontakt, který ani telefon, ani skype nenahradí, a mailová komunikace už vůbec ne. Přišla i omezení shora – tři kolegyně tráví už druhý týden na tzv. senior lince (součást linky 1212) a čelí přílivu otázek z různých oblastí nejen od seniorů. Děkuji vám, kolegyně. Včera jsem byla nucena navrhnout dvě kolegyně na personální posílení Úřadu práce v souvislosti s programem Antivirus. Děkuji i vám, kolegyně. Podatelna funguje v omezeném rozsahu, a tak především v písemné komunikaci dochází k prodlevám. Děkuji za plánování, shovívavost a trpělivost. A děkuji vám všem, kteří se soustředíte na svou agendu, a potvrzujete mi, že vše běží. Vážím si vašich nabídek pomoci, vaší samostatnosti a spolupráce. (A prosím, doplňte si za slovo spolupráce čárku a své jméno, ať nikdo není smutný). No a nakonec, některé věci se dějí bez nás, a proto jestli se občas divíte, jaké dokumenty z ministerstva odešly, věřte mi, že se divím i já.
A tak při sledování Fokusu Václava Moravce na téma „Nebát se“ posílám vzkaz: Děkuji všem sociálním pracovníkům a také pracovníkům v sociálních službách. Jste superhrdinové!
Na závěr sdílím, čeho jsem si zatím všimla na nuceném home office:
1. U telefonního operátora asi zrovna teď nejásají, že máme neomezené hovory, telefon (resp. sluchátka) už mi téměř přirůstá k hlavě.
2. Kdykoli se chystám na skype schůzku, spadne internet nebo přestane fungovat rovnou celý počítač. A obvykle současně přestane fungovat technika i starší dceři, zrovna když to potřebuje pro školní domácí vyučování.
3. Děti (především ty malé) umí dokonale využít situace, kdy pozornost zaměřuju do obrazovky počítače, a tak už jsem s klidem zvládla rozlité mléko po koberci, utopený fén (nebyl zapojený do zásuvky), rozsypané kakao po celé kuchyni (i v polévce), kousanec do ruky, dítě za krkem při skype hovoru, nebo rozbitý oblíbený hrníček (tedy to je nejčerstvější zážitek a ještě mě to přece jenom trošku mrzí).
4. Čas na telefonáty, které mám naplánované, přichází obvykle přes poledne, nebo po páté hodině večer (na některé telefonáty se přes den ani nedostane).
5. Oběd míváme zásadně v odpoledních hodinách, pokud vůbec začnu vařit (dobře, dobře, pro děti tu vždycky něco k jídlu je – riskantní informace pro tak velkou skupinu sociálních pracovníků, že)
Jak to zvládáte, a co se děje vám? Podělte se o své zážitky!
V kalendáři máme na dnešek naplánovanou společnou poradu – berte to jako APRÍL!
Přeji Vám příjemné dny a pamatujte, že třetí (tý)den bývá kritický. Myslete taky trochu na sebe, důležitý je i odpočinek!