Proč jsem se rozhodla psát blog
Už dlouho mě baví téma sociální práce a potenciálu, který tato profese v sobě nese. Co mě ale taky už dlouho nebaví, je přehlížení sociálních pracovníků ve veřejném prostoru. Vyhlášení nouzového stavu v ČR v souvislosti s pandemií koronaviru přineslo mimo jiné nový způsob fungovaní v pracovním a rodinném prostředí nejen pro mě, ale i pro všechny mé kolegyně a kolegy. Místo porad a osobních setkání jsem začala své kolegy oslovovat nočními (půlnočními) e-maily. A jak jsem si tak skládala myšlenky, které chci sdělit, čím dál tím víc jsem pociťovala potřebu zastat se sociální práce veřejně, dát sociálním pracovníkům, ne jen v našem oddělení, signál, že je někdo vidí, vnímá jejich situaci a zajímají ho jejich potřeby. Tímto blogem nabízím sdílení svých myšlenek a přeji si, aby na něm především sociální pracovníci našli prostor, kde na chvíli můžou myslet na to dobré, co se jim daří, a sdílet se mnou své zkušenosti, přání i obavy. Mé první zamyšlení vzniklo shodou okolností v úterý 17. března 2020, na které letos připadla oslava celosvětového dne sociální práce.